V pavučině psychopata

Když jsem odešla, čekala jsem, že přijede, omluví se, bude se snažit vztah zachránit. Tak se ale nestalo.... Mlčel a já v té době ještě netušila, že právě v té době mlčení mi projíždí všechny internetové účty, e-mail, facebook apod. Ani v jednom jsem vůbec nemazala historii, takže jsem tam měla prakticky "celý život" od počátku založení. Pak mi začal volat a divně vyptávat na střípky informací, které se z e-mailů a facebooku dozvěděl. Nedá se ani popsat, jak velký teror to byl... jelikož já neměla o ničem ani tucha...a najednou tu byl člověk, kterej o mně věděl "naprosto všechno"...

Bydlela jsem sama... to, že jsem těhotná odešla, jsem řekla jen pár úplně nejbližším lidem a před ostatními to tajila. Styděla jsem se, moc jsem se styděla! Byli v domnění, že si žiju spokojeně na druhém konci republiky a těším se na svatbu a na miminko... Potřebovala jsem se s tím sama srovnat. Obrovsky mě bolelo být v očekávání, zažívat takto velkolepý čas v životě...a skončit takhle. Můj sen se rozpadl jak domeček z karet...

Následující měsíce před porodem byly pro mě opravdu náročné. Bývalej mě každý den bombardoval a zkoušel opravdu plno taktik, jak mě dostat zpátky... asi nejhorší bylo, když se ve mně snažil vzbudit pocity viny a citově mě vydírat. Posílal mi ubrečený fotky, jak je nešťastnej... Snažil se mě přesvědčit, že se změnil, že podstoupil kurz na vyčištění a už nežárlí. Párkrát jsem s ním skutečně zajela na výlet nebo ho pustila do domu, ale skončilo to totálním fiaskem. Hrabal se mi ve věcech. Opil se a přetahoval se se mnou o mé věci. Tlačil na to, abych ho sexuálně uspokojila. Měla jsem strach...

Když jsem s ním úplně přetrhala kontakt, tak se mi do 2 dnů zjevil u vrat nebo na mě zavolal v půl 3 ráno policii...stačilo mu k tomu to, abych mu jeden večer nebrala telefon. Byl to začarovanej kruh. Chtěla jsem, aby mi dal už pokoj, zároveň jsem byla v nejcitlivějším období, v těhotenství, chtěla jsem, aby to mezi náma bylo "dobrý" a nechtěla už žádný psycho. Proto jsem ani nešla na policii... a byla to obrovská chyba...

Pořád na mě házel vinu, že jsem zničila (naši) rodinu a sebrala jsem mu dítě, že jsem bezcitná, sobecká, bezohledná a zlá a že lituje, že to dítě se mnou čeká. Měl obrovské výkyvy nálad a každý den na mě zkoušel úplně jiné taktiky jednání, vůbec jsem nevěděla, co můžu očekávat...

"Chtěl po mně, až se dítě narodí a až ho odkojím, ať mu ho dám do péče, že s ním půjde na mateřskou on... Brečel, ať mu dítě "neberu", že bez něj nedokáže žít..." ...to dítě bylo toho času v mém břiše...

Jeho výkyvy nálad se střídaly ze dne na den... Pak zase zkoušel vydírat, že jestli se k němu nevrátím a nenastěhuju, tak malou nebude chtít nikdy vidět, pak zase, že to dítě je určitě kamaráda a ne jeho...a pak zase velké omlouvání a přemlouvání, ať se vrátím, opakování, že nás miluje a že se změnil... Byla jsem z celé té situace opravdu nešťastná, často jsem se vinila, co jsem to dopustila, že kdyby nebylo to dítě... Začala jsem chodit pravidelně k psychoterapeutovi, abych tu situaci lépe zvládala...