Rozchod

Partnerova žárlivost a paranoia bohužel přecházela do dalšího levelu a ten pro mě byl teda už hodně přes čáru, začal se totiž doma opíjet (do stavu, že si druhý den nic nepamatoval) a tudíž si ani nepamatoval, co všechno hnusného mi řekl a co všechno dělal. A že to bylo psycho... Při těchto jeho stavech jsem se vždy snažila utéct duchem do jiného světa a nevnímat realitu. Co nejvíc si vytvořit iluzi, že to není skutečnost, abych byla co nejvíc duševně v pohodě a tolik neublížila stresem miminku. Nejhorší bylo, že v tom stavu měl tendence sedat za volant. Těhotná jsem po neúspěšném přetahování o klíčky od auta vyskočila z okna z přízemí a běžela rychle k autu, abych ho zastavila v odjezdu... Dyť tady už bylo ve hře mnohem víc lidských životů. To už byla pro mě opravdu jedna z posledních kapek, která mě dovedla k radikálnímu rozhodnutí...

Byla jsem nešťastná, hodně jsem brečela a věděla jsem, že je to špatný. Skoro každý den se odehrávalo nějaké psycho kvůli "ničemu". Nestačilo mu, že mě měl doma, odříznutou na druhém konci republiky od všeho a všech, že jsem s ním čekala miminko a měli jsme se brát, chtěl víc. Chtěl mě vlastnit. Uměl skvěle manipulovat a otáčet věci proti mně. Jenže já neuměla argumentovat, jen jsem se stále dokola obhajovala a něco vysvětlovala. Dusila jsem se, bohužel skoro doslova... 

Prožívané události se mi začaly odrážet na zdraví... Měla jsem několik týdnů v kuse ucpaný nos, což se stupňovalo tak, že jsem nemohla už vůbec dýchat a v noci jsem si musela 3x stříkat kapky, abych to nějak přežila do rána. Začalo mi být jasné, že to bude psychosomatika, že musím něco udělat, něco změnit, než se úplně zadusím. A hlavně co já, ale to miminko také potřebovalo kyslík! Začátkem pátého měsíce těhotenství jsem to všechno už nevydržela a i za cenu, že se můj sen o velké lásce a rodině, rozpadne jako domeček z karet, zrušila jsem svatbu a sbalila tašku a odešla... Stalo se tak den před mýma narozeninama... jenže snášet to všechno, to se tak moc nedalo vydržet, že jsem se rozhodla raději své narozeniny strávit sama ve smutku než s ním v napětí.

Mým odchodem nic neskončilo, psycho pokračovalo, ale naštěstí už nemělo takový dopad jako osobně... Pokračování v další kapitole...