Porod a co dál...

I přesto, že jsme se rozešli... i přesto co mi všechno udělal... i přesto, že se nechtěl zapsat na matrice do rodného listu ani být veden v porodopisu u porodu...i přesto jsem mu nedokázala čelit a dala mu vědět, že budu rodit. A on přijel a já ho pustila k porodu, stihl to doslova za 5 minut 12... Doteď si to vyčítám. Jeho přítomnost mi byla nepříjemná... 

Rozhodla jsem se sem připojit i úryvek z porodu, jelikož to bude hodný komentáře: "Po několika tlačících pokusech sestra přivolala doktora a on přišel na porod. Sestra mě upozorňovala, že místo toho křičení musím tlačit. Bolelo to jako prase, to si nikdo nedovede představit! Normálně jsem se tam tou bolestí rozbrečela! Po několika kontrakcích jsem ucítila obrovský tlak tam dole. Řekli mi, že už to bude a musela jsem vydržet pauzu s tím brutálním tlakem. Přála jsem si, aby to už další kontrakcí bylo a tlačila ze všech sil, co jsem mohla. Nakonec vylezla celá na jeden zátah. Dali mi ji na hruď a mě se chtělo brečet... ne však dojetím, ale bolestí. Tolik to bolelo. A byla to taková úleva, že je venku, že už to mám za sebou. Nedokázala jsem však plně vnímat tu radost z miminka. Byla jsem úplně mimo z toho porodu..."  

Zcela upřímně, porod byl pro mě ten nejhorší a nejbolestivější zážitek v životě. Myslela jsem, že při něm umřu... O to horší bylo, když jsem věděla, do jaké situace miminko na svět přivádím. Cítila jsem prázdnotu. Ten kdo neprožil, si to ani nedokáže představit... To ta žena cítí radost hlavně z toho, že už to má za sebou... Ne jako šťastné páry, co se celých 9 měsíců na miminko těšili a je to pro ně ten nejkrásnější moment v životě. 

Necítila jsem žádné euforické rozjímání, potřebovala jsem hlavně fungovat a dát se co nejdřív do pořádku. Jedno je ale jasné, toho malého tvorečka, tu moji holčičku, jsem od první chvíle milovala. Však jsem k ní mluvila i celé těhotenství v bříšku... ikdyž se dělo cokoliv, byla jsem tu pro ní.

Bývalej zůstal se mnou po porodu a asi měl i jasný plán. Nabrat si vzorky DNA a zjistit, jestli je to opravdu jeho dcera. Teprve až když zjistil, že je, tak se chtěl do rodného listu zapsat. Tehdy přijel neohlášeně, když jsem byla zrovna u rodičů a on se domáhal kontaktu okamžitě a neváhal být hnusnej i na mou mamku...

To byla pro mě poslední kapka a já se rozhodla, že ho do rodného listu nezapíšu...