Smysl mého psaní

Hodněkrát jsem si položila otázku, proč se mi děje, co se děje, proč jsem musela projít tak obrovskou zkouškou a zažít tolik bolesti. Od začátku jsem věděla, že o tom musím napsat, že musím dát tomu všemu smysl. Také jsem chtěla přetavit bolest v něco hodnotného. A když to mé sdílení někomu pomůže - tak budu vědět, že to všechno zkrátka mělo svůj smysl.

"Proč sis s ním dělala dítě?" .... "To jsi nepoznala, jaký je?" .... "Jak jsi to jen mohla dopustit?" 

To jsou věty, které opravdu nechce slyšet žádná žena, která moc dobře ví, že udělala ve výběru partnera chybu... A pokud se zamilovala do manipulátora, tím spíš měla přes růžové brýle ještě jedny dokonale těsnící, od něj, aby ty růžové nespadly. 

Prostě se STALO, stalo se, nezmění se to a ikdyž člověk může upadat do výčitek jakýchkoliv. A já vám teda povím, že vás ženy chápu, rozumím tomu. Protože pokud člověk moc TOUŽIL po lásce a pak přišel někdo, kdo ji dával (mnohdy až moc), člověk najednou rád podlehne iluzi té dokonalosti a osudovosti, že přišel někdo, kdo tak moc miluje, kdo chce být pořád spolu, kdo je tak "stejný a vše se zdá tak dokonalé. Bohužel se stává, že čím dokonalejší, tím podezřelejší. Jelikož to může být dokonalé do chvíle, než přijde nějaké zaháčkování v podobě svatby nebo dítěte. Když má totiž ten pytlák kořist jistou, pak se ta ona "dokonalost" začne odekrývat a to pak lehce může končit průserem...

• Odešla jsi v těhotenství od partnera?
• Neunesl expartner rozchod a teď Tě vydírá skrz dítě?
• Prožíváš soudní peklo? Soud o dítě? 
• Nebo jsi ve vztahu, kde Tě partner psychicky týrá či fyzicky napadá? Setrváváš ve vztahu jen kvůli dítěti nebo kvůli výhružkám, že když odejdeš, tak Ti dítě vezme?
• Cítíš se okolím nepochopená? Říkáš si, že kdo nezažil, tak Tě nemůže plně pochopit? Nebo že druzí situaci zlehčují či Ti ji vyčítají?

Jestli ano, tak věř, že na to NEJSI sama. Ikdyž si tak připadáš... ikdyž upadáš do beznaděje... už nevíš kudy kam. Věř, že je tu spoustu maminek, co zažily / nebo bohužel zažívají podobné. A i já Ti povím jeden příběh...

PŘÍBĚH V ÚPRAVĚ, ODKAZ DOČASNĚ MIMO PROVOZ

Chcete se podělit o svůj (anonymní) příběh? Napište ho i se souhlasem ke zvěřejnění na e-mail: materske.pouto@email.cz 

Svou zkušeností můžete pomoci i dalším miminkám.

To, co se posledních pár let děje na soudní scéně kolem dětí, naprosto nemá obdoby. O miminkách a batoletech se často rozhoduje jako o kusu "věci". Není výjimkou, že kojenci jsou odtrhávány od kojení z jejich bezpečné náruče matky se slovy: "ať odstříká mléko". Kojenci jsou dáváni do střídavých péčí, čímž se porušuje jejich bezpečná vazba (porucha attachementu). Batolata cestují k otci, se kterým nikdy nesdílely společnou domácnost, klidně i přes celou republiku. Nebo jsou děti úplně vzaty od matky a dány otci, protože otec má více majetku, vlivu či známostí toho dosáhnout. Toto všechno může mít negativní dopad na duševní vývoj dítěte. Vše se může zarýt hluboko do psychiky dítěte a nevratně ho poškodit dušičku pro jeho další život.

Často je matkám vtloukáváno: "ale dítě ti nepatří, otec na něj má stejné právo jako ty". Ano, dle právního systému je to tak, hezky fifty fifty. A tak se dnes i soudí...střídavé péče jsou dnes již jak na běžícím pásu. A teď mám na mysli ty, které jsou stanovené soudně, kdy jeden rodič vydírá druhého a děti jsou tak předmětem těchto přetahovaček. Ať se střídají po týdnu, dvou nebo po půlroce...ač je bydliště druhého rodiče blízko nebo přes celou republiku... často je argument institucí, že: "Dítě přeci "patří" oběma rodičům!" Kdo se ptal ale samotného dítěte, jestli to opravdu chce? Jestli je to pro něj opravdu nejlepší? Dítě v mnoha případech rezignuje, zvykne si, bohužel... nic jiného mu totiž nezbývá. Hlavně, že je to spravedlivé pro oba rodiče... Vykořeněné děti... říká se jim. Oni totiž neznají stabilitu, svůj pevný bod, domov, klid.

Ale vraťme se k miminkům, kojencům, batolatům. Dětem do 3 let, které procházejí nejdůležitějším nejen fyzickým, ale hlavně psychickým vývojem, dozrává jim centrální nervový systém, děti načítají ze svého okolí úplně vše a jejich stavy a prožívání je formují pro jejich další budoucí život. Když pak soud rozhodne, ať rok a půlleté dítě je pravidelně bráno od matky, absolvuje 4h cestu v autě k otci, se kterým nikdy nesdílelo společnou domácnost, jaké pocity to dítě může zažívat? "Co se děje? Kam a proč jede? Kde je máma? Proč nedostanu to, co potřebuju? Proč táta neví, proč brečím?"

A OSPOD, který má chránit to bezbranné dítě, řekne: "musí to být spravedlivé pro oba rodiče. Dítě patří oběma rodičům." Když matka sděluje, co se děje s dítětem pro návratu od otce, jaké má potíže, jak je rozhozené. OSPOD řekne: "to je jen tvrzení jedné strany"... Kdo pak chrání to dítě? Kde je prevence? Popírají se zde biologické potřeby dítěte. Matka nosila miminko 9 měsíců v břiše a byla s ním v každodenním spojení, kojila ho a dítě k ní přirozeně přiléhá jako ke zdroji klidu a bezpečí. A najednou je od ní odtrháváno. Proč ???

Tento projekt má za CÍL kromě preventivního, podporujícího a informačního charakteru a také změnit SYSTÉM. Ochránit miminka a batolata do alespoň do 3 let jejich věku, aby v KLIDU a BEZPEČÍ dozrály v bezpečném bodu jejich bezpečí, u jejich matky a aby se bez souhlasu dítěte žádná střídavá péče neuskutečňovala.