"Jsme tu pro matky, jejichž mateřství se u soudu dehonestuje a domácí násilí bagatelizuje.
Pro děti, které (nejen) při střídavých péčí trpí.
Pro osvětu toho, co OSPOD a opatrovnické soudy páchají na dětech."
"V ČR dochází k poškozování dětí ze strany soudů a OSPOD, jež bagatelizují domácí násilí. Miminka jsou trhána od matek a kojení. Od roku 2022 probíhá masivní svěřování dětí do STŘÍDAVÝCH PÉČÍ, prostřednictvím soudu. Právo otce je stavěno nad vývojovou psychologii a potřebu batolat. Skokově přibývá dětí s psychickými problémy."
O projektu
Přála bych si, aby se jednou změnil - UZDRAVIL SYSTÉM -
- Aby ochránil miminka a batolata alespoň do jejich 3 let věku - aby mohly v KLIDU a BEZPEČÍ dozrát u jejich matky.
- Aby se bralo v potaz proběhlé domácí násilí, aby v těchto případech neprobíhala mediace a mělo to významný vliv při soudním rozhodování.
- Aby se střídavá péče uskutečňovala pouze za předpokladu, že si ji dítě samo přeje.
- Aby se nerozdělovaly sourozenci.
- Aby probíhaly pozvolné navykací režimy dětí. Dětí, jejichž styk s druhým rodičem, před nařízením střídavé péče, žádný nebyl a to často i po celou řadu let. (Ne z důvodu, že by mu byl odepírán, ale proto, že o něj daný druhý rodič nijak nestál.)
- Aby soudy a OSPODy hleděly na POTŘEBY samotného dítěte. Aby se opíraly o vývojovou psychologii, braly ohled na kojení a na odborné posudky.
Tento projekt má za CÍL, kromě preventivního, podporujícího a informačního charakteru, také uzdravit SYSTÉM.*
*Systémem je myšlena aktuální spolupráce mezi soudy, OSPODY a odbornou veřejností. Kde soudy spíše než z podstaty nejlepšího zájmu dítěte rozhodují politicky a OSPODy je ve většině případů podporují. OSPOD velmi často nehájí nejlepší zájem dítěte, což by měl být jeho primární úkol. Z praxe je známo, že názory psychologů, pediatrů, přímé důkazy matek či otců nemají výrazný vliv na rozsudek a následně i soudní rozhodnutí. Aktuálně je cílem interakce a spolupráce těchto institucí: uspokojit právo otce a ne nejlepší zájem dítěte.
Dnes je NEBEZPEČNÁ doba - pro děti. Pro děti, jejichž rodiče se rozejdou / rozvedou a skončí u soudu.
Na přelomu tisíciletí si začali někteří otcové stěžovat u Mezinárodního soudu ve Štrasburku, že nedostatečně vídají své děti. Česká republika pak, po prohraných soudních jednáních, musela vyplácet drahé kompenzace. Od té doby se soudnictví obrátilo a soudí se v prospěch otců. Ano, otců, nikoliv dětí.
Stačí málo... například matka chce zvýšit alimenty. Obrátí se tedy na soud. Ovšem otec, aby se vyhnul tomuto požadovanému zvýšení, požádá o střídavou péči.
Jsou i případy, kdy se matka dočkala odebrání dítěte a svěření je do péče otce - a to jen proto, že požádala o zvýšení výživného. Ano, i to se stalo.
Dále, v naší republice funguje jedna velká organizovaná skupina otců, která tvrdě postupuje proti matkám. Ta začala využívat taktiku žádat dítě do výhradní péče otce, aby pak téměř s jistotou byla soudem nařízena střídavá péče.
Nutno dodat, že někteří otcové (zejména ti co mají násilnické sklony), toto nedělají z lásky k dítěti, ale často z pomsty k matce.
Velmi často se pak stane, že kvůli otcově pracovní vytíženosti, dítě hlídá někdo úplně jiný - prarodič, chůva, současná partnerka apod. A to klidně i malinké děti, miminka a batolata - i ta kojená.
Takže místo toho, aby se o dítě starala matka, která je toho času na rodičovské dovolené a mohla by tak dát dítěti veškerou svou péči, lásku, klid, jistotu a stabilitu, dítě pendluje z "ruky do ruky".
Jelikož v roce 2022 vznikl judikát, že je střídavá péče nejlepší možností v soudním rozhodování v péči o dítě, tak je nyní střídavá péče již i u batolat zcela běžnou záležitostí.
Vzniká tady však otázka - Pro koho je to nejlepší možnost?
Soudu je jedno, kdo dítě hlídá, kdo se o něj ve skutečnosti stará. Otec má na dítě PRÁVO půl na půl. A to i tehdy, když je matka na rodičovské dovolené a má na něj 100% času. Dokonce je jedno, jestli matka ještě kojí. (Po roce se kojení bere u soudu spíš jako přítěž. Matkám je doporučováno "odstříkat" mléko, vydat dítě a na kojení se "nevymlouvat".)
Dnešní soudy totiž razí, že hlavní právo dítěte, je právo na oba rodiče. A toto právo se staví NADEVŠE. To, že se dítě nuceně neustále přesouvá a nemá tak prakticky nikde domov, je soudcům a soudkyním jedno. Vždyť ONI SAMI takhle přejíždět nemusí... oni to nezažili a nejspíše ani nezažijí.
(A pokud by nyní chtěl někdo namítnout, že v těchto případech má přeci dítě "výhodu", protože má dva domovy - tak ne. Věřte, že opravdový domov je vždy jen jeden. Obzvláště ve vnímání malých dětí.)
Pro soudce je však tento způsob nejjednodušší. Odklepne to "PŮL na PŮL," aby nebyl u Ústavního soudu postihnutelný a je to. Jde se domů. Odvedl svou práci, která má "mustr ze shora". Dítě není jeho, nezáleží mu na něm. To, že takováto rozhodnutí soudců mohou nevratně poškodit dětskou psychiku, díky čemuž může mít tento malý člověk následné problémy v budoucnu, nikoho nezajímá.
Soud dokonce neváhá rozdělit sourozence, aby to bylo rozhodnutí "spravedlivé" pro oba rodiče a každý "dostal" rovnoměrně po jednom dítěti. S dítětem se často nakládá jako s věcí.
Samostatnou kapitolou je násilí ve vztahu. Pokud matka poukazuje a dokládá, že se dělo od otce vůči ní nějaké násilí, soudy to přehlížejí. Řeknou, že matka nemá důkazy. A pokud je má, tak namítnou, že se násilí konalo na ní a tudíž to nesouvisí s dítětem. A když se dělo násilí i na dítěti a matka na to má důkazy - ani to soud paradoxně v mnoha případech nebere v potaz. Navíc matku osočí, že si to vše vymýšlí a chce poškodit otce.
Jsou dokonce schopni matce to dítě odebrat a svěřit ho do péče otce - prokazatelného násilníka.´
Toto je realita dnešních opatrovnických soudů. Nebezpečná realita, o které málo lidí ví. A kterou si nedokážou představit až do doby, kdy se s ní sami – v nějaké formě - setkají.
.
- Odešla jsi v těhotenství od partnera?
- Neunesl expartner rozchod a teď tě vydírá skrz dítě?
- Otec dítěte se x let nestaral a teď žádá střídavou péči?
- Zažádala jsi o zvýšení alimentů a teď ti otec vyhrožuje tím, že bude chtít dítě do péče?
- Prožíváš soudní peklo? Soud o dítě?
- Nebo jsi ve vztahu, kde tě partner psychicky týrá či fyzicky napadá? Setrváváš ve vztahu jen kvůli dítěti nebo kvůli výhružkám, že když odejdeš, tak ti dítě vezme?
- Nebo jsi od tyrana odešla a teď tě drží v pasti skrze dítě, šikanuje tě a stalkuje? Soud to nezajímá a nezajímá ho ani ono násilí z minulosti? Odcházíš od soudu s větou: "je to otec a ten má stejná práva"?
- Cítíš se okolím nepochopená? Říkáš si, že kdo nezažil, tak tě nemůže plně pochopit? Nebo že druzí situaci zlehčují či ti ji vyčítají?
Jestli ano, tak věř, že na to NEJSI sama. Ikdyž si tak připadáš... Ikdyž upadáš do beznaděje a už nevíš kudy kam.
Věř, že je tu spoustu maminek, co zažily, nebo bohužel zažívají podobné.
Přijmi pozvání do skupiny matek s podobným příběhem:
Maminky SPOJME SE! Je čas táhnout za jeden provaz a ukázat světu, co se tady děje. Dejme najevo, jaká příkoří se tu dějí na malých dětech.
To, co se posledních pár let děje na soudní scéně kolem dětí, naprosto nemá obdoby. O miminkách a batoletech se často rozhoduje jako o kusu "věci". Není výjimkou, že kojenci jsou odtrhávány od kojení z jejich bezpečné náruče matky se slovy: "ať odstříká mléko". Kojenci jsou dáváni do střídavých péčí, čímž se porušuje jejich bezpečná vazba (porucha attachementu). Batolata cestují k otci, se kterým nikdy nesdílely společnou domácnost, klidně i přes celou republiku. Nebo jsou děti úplně vzaty od matky a dány otci, protože otec má více majetku, vlivu či známostí toho dosáhnout. Toto všechno může mít negativní dopad na duševní vývoj dítěte. Vše se může zarýt hluboko do psychiky dítěte a nevratně ho poškodit dušičku pro jeho další život.
Často je matkám vtloukáváno: "ale dítě ti nepatří, otec na něj má stejné právo jako ty". Ano, dle právního systému je to tak, hezky fifty fifty. A tak se dnes i soudí...střídavé péče jsou dnes již jak na běžícím pásu. A teď mám na mysli ty, které jsou stanovené soudně, kdy jeden rodič vydírá druhého a děti jsou tak předmětem těchto přetahovaček. Ať se střídají po týdnu, dvou nebo po půlroce...ač je bydliště druhého rodiče blízko nebo přes celou republiku... často je argument institucí, že: "Dítě přeci "patří" oběma rodičům!" Kdo se ptal ale samotného dítěte, jestli to opravdu chce? Jestli je to pro něj opravdu nejlepší? Dítě v mnoha případech rezignuje, zvykne si, bohužel... nic jiného mu totiž nezbývá. Hlavně, že je to spravedlivé pro oba rodiče... Vykořeněné děti... říká se jim. Oni totiž neznají stabilitu, svůj pevný bod, domov, klid.
Ale vraťme se k miminkům, kojencům, batolatům. Dětem do 3 let, které procházejí nejdůležitějším nejen fyzickým, ale hlavně psychickým vývojem, dozrává jim centrální nervový systém, děti načítají ze svého okolí úplně vše a jejich stavy a prožívání je formují pro jejich další budoucí život. Když pak soud rozhodne, ať rok a půlleté dítě je pravidelně bráno od matky, absolvuje 4h cestu v autě k otci, se kterým nikdy nesdílelo společnou domácnost, jaké pocity to dítě může zažívat? "Co se děje? Kam a proč jede? Kde je máma? Proč nedostanu to, co potřebuju? Proč táta neví, proč brečím?"
A OSPOD, který má chránit to bezbranné dítě, řekne: "musí to být spravedlivé pro oba rodiče. Dítě patří oběma rodičům." Když matka sděluje, co se děje s dítětem pro návratu od otce, jaké má potíže, jak je rozhozené. OSPOD řekne: "to je jen tvrzení jedné strany"... Kdo pak chrání to dítě? Kde je prevence? Popírají se zde biologické potřeby dítěte. Matka nosila miminko 9 měsíců v břiše a byla s ním v každodenním spojení, kojila ho a dítě k ní přirozeně přiléhá jako ke zdroji klidu a bezpečí. A najednou je od ní odtrháváno.
Proč ???!!!
A aby nedošlo k mýlce, nejsme žádné zhrzené ženské, které nenávidí muže. Nejsme matky, které jdou proti všem otcům, naopak mnohé z nás žijeme ve spokojeném partnerském/manželském vztahu. Víme, že existují otcové, kteří jsou skvělými vzory a úžasně se starají o své děti.
Nechceme otcům ubírat jejich právo na styk s dětmi a dětem na jejich styk s otcem. Nechceme si děti uzurpovat pro sebe, jak je často přetáčeno proti nám. Chceme, aby naše děti měly prostor vyrůst ve SVOBODNÉ A DUŠEVNĚ ZDRAVÉ LIDI. Pendlování mezi rodiči už od velmi útlého věku, měnění režimu, stylu výchovy, vzdělávacích zařízení, kamarádů, popř. kroužků každý týden nebo x krát do týdne, je noční můra, ne to nejlepší pro dítě. Bohužel, čím víc se matka ozývá, tím více je brána jako "problematická" a v některých případech se dítě odebírá a dává do ústavní péče nebo do péče otce.
Mnozí na naši nevoli se střídavou péčí reagují, tak ať teda my matky dáme děti do péče otci, když se nám to nelíbí. (Slyšíte to taky? Tam se ani nepřemýšlí na to, co by chtělo dítě, jestli by vůbec chtělo střídat domovy...) Argumentují, že jak by se líbilo nám, kdybychom viděli dítě každý druhý víkend. Ale tady jde úplně o něco jiného. O přirozené biologické nastavení matky. Mnohdy nám záleží na dítěti víc než na sobě, klidně bychom nasadili za naše děti i vlastní život. Neumíme si život bez těch našich dětí představit. Nosíme je, rodíme, pipláme od miminka, jsme k tomu od věky věků PŘIROZENĚ nastavené, v těchto rolích prostě nejde dělat rovnoprávnost. A soudy se teď snaží měnit celou biologii, vývojovou psychologii a nastavovat něco, co je zcela proti přirozenosti a zdravému bytí. Chtějí nám rvát batole od prsa... toto ani zvířeti nikdo neudělá... chtějí je trhat od jejich stabilního zázemí, toto soudy a OSPODY dětem dělají, ačkoliv to sami nikdy na vlastní kůži nezažijí.
Jsme tu proto, abychom upozornili, že se tady systémově koná bezpráví, že se zde poškozují děti a dochází k šikaně matek, prostřednictvím OSPODu a rozhodování soudu.
O tom, co se děje (nejen) na soudní scéně otevřeně hovoří koučka Monika Růt na YouTube v projektu:
Maják pro Tebe, odkaz při kliknutí na foto:
